VZTAH K SOBĚ

Ve své praxi se často setkávám s tématy, která se točí kolem vztahů. Vlastně celý náš život je hlavně o vztazích. Ať už se to týká peněz, práce, sebevědomí nebo různých konfliktů, stejně se vždy dostáváme oklikou zpět ke vztahům. Pěstovat dobré a harmonické vztahy je základ šťastného a naplněného života. A bez harmonie ve vztazích většinou nic dlouhodobě nefunguje. Chvíli se může zdát, že úspěchu, hojnosti a štěstí se dá dosáhnout i bez dobře fungujících vztahů, ale čas vždy ukáže, jak krátkozraké toto smýšlení je.

I v psychologických a psychoterapeutických poradnách se vás při první příležitosti budou ptát, jaké máte vztahy s matkou a otcem, se sourozenci i dalšími rodinnými příslušníky, partnery, dětmi...Každá spokojenost se totiž začíná budovat v rodině, u naší matky a otce, u našich předků a našich rodů. Nejdůležitější vztah ale začíná u nás samých. Jaký vztah máme sami k sobě, takové vztahy tvoříme i na jiných úrovních. Pokud sami sebe nemáme rádi a máme zvyk se neustále kritizovat a nic nám není dost dobré, většinou nebudeme spokojení ani s tím, jak se k nám chovají ostatní a vyžadujeme od ostatních to, co si ani sami sobě neumíme dát. Pozornost, lásku, pochopení, odpuštění. Máme velká očekávání od druhých a klademe tím na ně vysoké nároky a činíme je zodpovědnými za své štěstí. Pokud tedy máte nefungující vztah, podívejte se nejprve důkladně na to, jak smýšlíte o sobě, jaký vztah máte sami se sebou, jak vypadá vaše sebeláska a jak jste ve spojení se svou vnitřní silou, zda jste napojení na svou podstatu nebo vše potřebné hledáte někde venku?

A jak jednoduše zjistit, jaký k sobě máme vztah? Použijme pro to zrcadlení v našem okolí. Cítíte se podporovaní, milovaní a přijatí? Zrcadlí vám toto vaše okolí nebo zažíváte neustálý boj, vzdor a neustálou kritiku? Jak moc sami sebe kritizujete, hodnotíte a jak moc sami se sebou vedete vnitřní boj? A jak tedy vztah k sobě zlepšit? Základem vztahu k sobě je přijetí. Přijetí sebe takového, jaký jsem. Právě teď. Se všemi chybami, nedostatky, odpustit si to, jak vypadáme, pokud se nám pohled na sebe do zrcadla nelíbí. Není to lehká záležitost, ale dávám lidem vždy příklad malého dítěte. Když uvidíte malé dítě, kterému něco nejde, kritizujete ho? Když uvidíte malé dítě, které není dle vašich parametrů krásy, budete mu říkat, že je ošklivé? Budete ho kárat za sebemenší chybu? Pokud jste odpověděli, že ne, pak se zamyslete, proč to děláte sami sobě? Proč na sobě často nenecháte nit suchou? Proč se káráte za všechno, co není podle vašich představ? A proč se trýzníte tím, že někde je v něčem lepší, než vy? Často je příčina v naší výchově, v tom, v čem jsme vyrůstali, v naplňování potřeb ostatních, v potřebě zalíbit se a dostávání lásky jen za to, co vykonáme a zcela chybně si myslíme, že jinak nemáme žádnou velkou hodnotu. Jen my sami ale určujeme svou vlastní hodnotu. Ne naše okolí, ale my sami. Proto zavděčit se okolí, být lepší jen pro ostatní je slepou cestou. Proto zkuste pravý opak. Dělejte věci pro sebe, chvalte se, buďte šťastní ze svých úspěchů, i kdyby si jich nikdo jiný nevšiml. Přestaňte být závislí na pochvalách a kritice vašeho okolí. Stanovujte si malé cíle na jednotlivý den a vytrvejte v nich. I tím si vybudujete lepší mínění o sobě. Budujte vztah k sobě, buďte tu pro sebe vždy, když potřebujete povzbudit, utěšit, pochválit, říkejte sami sobě slova, která chcete slyšet od druhých. Staňte se sami sobě nejlepším přítelem.