PLÁNY

Člověk míní...Bůh mění...Pojďme si dnes promluvit o plánech. Jak totiž praví moudré přísloví: Chceš-li pobavit Boha, řekni mu o svých plánech. Ale jak je to s plány? Je lépe vůbec neplánovat? Nebo plánovat každou vteřinu svého života? Mít jasný plán a cíl nebo spíš jen náznak toho, co byste chtěli? Popravdě, když se zamýšlím nad svým životem, plány mi obvykle nevychází. A čím konkrétnější mají obrysy, tím hůře. Většinou mi mnohem víc funguje mít nějaký cíl, za kterým si jdu svobodně, bez konkrétních obrysů a časových údajů, bez přesně mapy a konkrétního místa. Zkoušela jsem si takto plánovat své cesty, než jsem pochopila, že ne já, ale cesty si vybírají mne. Takže i kdybych stokrát chtěla letět na Havaj, když tam v této chvíli nemám být, zaručeně mě to zavede třeba do Kazachstánu. Tedy plány tohoto typu už jsem dávno vzdala. Když něco chci, nechávám přijít inspiraci a potom následuji svůj instinkt a to, co mi říká můj vnitřní hlas a můj systém. Nechávám se vést pocitem, mým vnitřním kompasem tam, kde mi bude dobře nebo kde mám něco zažít, někoho potkat, něco poznat. Každý z nás je ale jiný a někdo bez jasného plánu nedokáže fungovat. Je to jeho jistota, pevný bod, ke kterému se vztahuje. Mít plán totiž člověka zároveň uklidňuje. Nesmí se ho ale držet zuby nehty. To potom může docházet k velkým zklamáním, když plány nevyjdou tak, jak jsme si přáli nebo když ovnou ztroskotají. Žít ale úplně bezcílně nás také nikam nedovede. Vědět, co chceme a za čím jdeme, ale bez toho, aniž bychom očekávali přesné splnění našich přání, se mi zdá jako nejschůdnější cesta, která ctí jak svobodnou vůli jednotlivce, stejně tak respektuje vyšší moc a zájmy toho, co nás přesahuje. A jak to máte s plány vy? Jste spíše plánovací typ nebo necháváte věci volně plynout? Napište mi do komentářů.