NETLAČ ŘEKU

Všechno je tak, jak je. Všechno je v pořádku přesně tak, jak to je teď v této chvíli. Přijmout tento fakt je pro nás ale někdy velmi náročné. Obzvláště v situacích, které bychom chtěli a potřebovali změnit. Ideálně hned. Ale když se podíváme na přírodu, ta také koná v určitém svém rytmu. Děje se v ní mnoho procesů. Něco vzniká, jiné zaniká, něco tlí a jinde raší nové lístky a pupeny. Celá příroda pluje v určitém flow, bez jakéhokoliv odporu. Vše automaticky přechází z jednoho do druhého, je to přirozený koloběh. Příroda nevytváří tlak na to, aby se nějaký proces urychlil nebo naopak zpomalil. Vše má svůj jasně daný řád a rytmus a každá rostlina ví, že někdy je čas na růst a jindy je zase čas na vyčkávání. My lidé ale často nejsme spokojeni s tím, co se děje právě teď. Chtěli bychom věci urychlit, posunout, vyřešit, vytváříme neustálý tlak a vynakládáme hodně energie zbytečně, když tlačíme věci proti proudu. Často vyhlížíme něco jiného, než to, co právě je a co je nám k dispozici. Proto dochází často ke zklamání, odporu, smutku nebo strachu. S přijetím toho, co právě je, ale přichází aspoň částečná úleva, když pochopíme a přijmeme fakt, že v daný okamžik to nemůže být jinak, než to právě je. Co tedy dělat? Zastavte se, věnujte chvíli čas svému dechu a potom se zaposlouchejte do toho, kam fouká aktuálně vítr, kudy teče řeka a přirozený proud života. Každý z nás to ví, pokud se zklidní. Každý z nás ví, zda je čas konání nebo čas odpočinku, jestli je lepší nedělat nic nebo je čas něco udělat. Jsme součástí přírody a to nelze obejít. I my umíme naslouchat přirozenému toku a pohybu. I my víme, že něco máme udělat a také víme, kdy je lépe setrvávat v nehybnosti. Není to cesta lehká, ale je přirozená. Čím víc se naučíme naslouchat této přirozenosti, tím se budeme dostávat do většího klidu zevnitř. A známe to všichni, když se ohlédneme do minulosti, víme přesně, že jsme něco měli nebo neměli udělat. Někde uvnitř sebe jsme to věděli, jen jsme chtěli přetlačit přírodu, řeku a Vesmír. Urvat to silou. Proto netlačme řeku, teče sama. Stejně tak, jako teče ta naše vnitřní řeka života.