NEPŘIPOUTANOST

Nepřipoutanost. Lehké o ní mluvit, horší si ji připustit a prožít. Nebýt připoutaný k lidem a věcem se někdy může zdát jako velmi nelehký úkol. Oč více složité bývá nebýt připoutaný ke svým myšlenkám. Čím víc se totiž na nelpění a nepřipoutanost soustředíme, tím více připoutaní jsme. Nejlepším způsobem nelpění a nepřipoutanosti je pěstování pozornosti, lásky a soucitu k sobě. Tím nepřipoutanost přichází naprosto spontánně. Jen tím, že pozorujeme, co se v nás děje, můžeme zkoumat, jak se cítíme a objevovat, kdo jsme, sebepoznáváme veškeré procesy uvnitř nás a nelpění je toho součástí. Jak opustit připoutanost k okolnostem, zvykům a stereotypům, které nám už neprospívají? Například tím, že přestaneme hledat uspokojení a štěstí ve vnějším světě. Dokud totiž věříme, že nás něco nebo někdo z vnějšího světa učiní šťastnými, poutáme si k sobě tyto lidi a věci o to více. Výsledkem potom bývá nejen připoutanost, ale i nespokojenost, zklamání a utrpení. Smyslem života je růst a zrát, moudřet. Toto zrání se ale děje uvnitř dotazováním a hledáním. Pouze prací na sobě a spojováním s naší skutečnou podstatou najdeme trvalou spokojenost. Vynahraďte si každý den aspoň krátký čas pro sebe, spojte se se sebou a nechte promlouvat to, co se děje uvnitř. Vynechte ve svém slovníku věty, které začínají slovy: ...měl bych a musím...ty vedou jen k dalšímu utrpení a nespokojenosti. Vyzkoušejte si to. Cokoliv, co byste měli nebo musíte, vede k nepříjemným pocitům, které vás svazují. Najděte si jiná slova, kterými je nahradíte. Určitě pocítíte velkou vnitřní úlevu. Nelpět také znamená, že své myšlenky a věci, lidi kolem sebe neposuzujete, nepřisuzujete jim žádnou emoci. Tím je k sobě nepoutáte. Ale jak jsem zmínila na začátku, nepřipoutanost je naší velkou lekcí a není lehké ji zvládnout. Znamená to být vědomý a přijímat vše tak, jak přichází. Proto na sebe nebuďte přísní a přijměte i to, že občas k něčemu nebo na něčem ještě připoutaní jste a mezitím pěstujte pozorování svých myšlenek a soucitu vůči sobě.