HRANICE

Hranice. Téma, ke kterému je dobré se čas od času vrátit. Máte pevné hranice? Umíte říkat ne? Umíte se vymezit, když se vám něco nelíbí? Nebo cítíte vinu a cítíte se špatně, když někoho nebo něco odmítáte? Ohlížíte se příliš na druhé? A víte, jak poznat, že vám někdo narušil vaše hranice? Nebo že jsou vaše hranice oslabené? Když cítíme vztah, naštvanost, zuřivost, je to známka toho, že někdo narušil vaše hranice. Mohou to být hranice fyzické nebo emocionální. Vždy když se cítíte naštvaní, je to znak toho, že někdo překročil pomyslnou čáru. Buď někdo zasáhl vaše citlivé místo, šel blíž, než snesete, narušil nějaké dohody nebo váš systém hodnot. Narušení hranic se může projevovat různě. Pokud ale cítíte naštvanost, znamená to, že stále ještě stojíte ve své síle a uvědomujete si, že něco je špatně. Je to podobné jako u zvířat, když vrčí. Dávají najevo "víc se už nepřibližuj nebo kousnu". A když ani to nerespektujete, nakonec skutečně kousnou. V případě lidí je to tak, že dají jasně najevo, že takto se k nim chovat nebudete. Tím, že řeknou jasné NE! Když jsou ale hranice oslabené, člověk se cítí zahnaný do kouta, bolí ho solar nebo žaludek, je mu z té situace špatně a neví, kudy kam. V takových případech je potřeba zapracovat na posílení svých hranic. Bez zdravých hranic totiž jako ztrácíme svou osobnost a jsme ochotni dělat víc, než je zdrávo, i za cenu svého vlastního sebezničení. Když ale hranice umíme stanovit, dáváme svému okolí jasně najevo, kam může a kam už ne. Co se nám líbí a co se nám nelíbí. A jak si hranice nastavit tak, aby je druzí respektovali? V první řadě je důležité si uvědomit, že na to máme právo. Když má někdo potřebu se druhým vždy zalíbit, obvykle má pocit, že si to nemůže dovolit. Opak je ale pravdou. Nastavení osobních hranic je naše právo. Také je důležité si uvědomit, že naše potřeby jsou stejně tak důležité, jako potřeby kohokoliv jiného a že máme svoji cenu. Ničí potřeby nemají větší nebo menší váhu a všichni máme stejnou cenu a hodnotu. Když ale často uspokojujeme potřeby druhých, může se nám stát, že neznáme své potřeby nebo na ně zapomínáme, odsouváme je do pozadí. Čím tedy začít? Péčí sama o sebe. Tím i do okolí vysíláme signál, že jsme důležití. Pečujte o svůj spánek, kvalitní stravu, cvičení. Naučte se rozeznávat, co vám říká tělo, když někdo překročí vaše hranice. Naučte se říkat NE. Jde to i vlídně, pokud situace nevyžaduje větší razanci. Říkejte ne i kladení vysokých nároků na sebe sama a v neposlední řadě prozkoumejte i své vztahy a nejbližší okolí, zda s vámi někdo nemanipuluje. A pro podporu používejte afirmace jako např.: mám svou hodnotu nebo moje potřeby jsou důležité.