DRUHÝM SE MÁ POMÁHAT...

Druhým se musí pomáhat. V nouzi poznáš přítele. Starší vždycky pusť sednout. Slabším pomáhej...

Je mnoho frází, mnoho přísloví, mnoho zažitých pravidel. Nepomáhat je špatné a sobecké...Ano, to všechno je pravda a naše sociální i lidské nastavení je spíše připraveno pomáhat. Ale co když to zrovna nejde? Co když nás uvnitř něco v danou chvíli paralyzuje? Pomáhat totiž nemusí být vždy snadné. A to, co lidi může doslova paralyzovat, bývá obyčejný strach. Někdy pojmenovaný, jindy nečekaný, skrytý...Může to být strach, který se vztahuje k něčemu, co už si ani nevybavujeme. Může nás přepadnout nečekaná úzkost, která nám sváže ruce, nohy, jazyk. Může to být staré zranění nebo trauma, které nás v té chvíli ochromí, že nebudeme vědět, jak se zachovat. Můžeme mít strach zeptat se přítele, který je vážně nemocný, jak se mu daří. Strach z toho, že to může působit nepatřičně nebo že se bude na nás zlobit, že to nebude správně pochopeno. Strach, že když se zeptáme někoho, komu se zrovna nedaří, na jeho trápení, že ho uvedeme do nepříjemné situace nebo se dozvíme to, co v podstatě vědět ani nechceme. Nebo když partner chodí jako tělo bez duše a my děláme, jakoby nic, jen proto, abychom se nemuseli podívat pravdě do tváře a třeba řešit partnerské neshody nebo problémy? Strach přiznat si, že někdo v našem okolí propadl jakékoliv závislosti a raději děláme, že to je běžné a že se zase nic tak hrozného neděje? Strach někoho obejmout, když je smutný, aby si to špatně nevyložil nebo abychom jej neuvedli do rozpaků? Abychom se ho "nedotkli"?! Kolikrát nám takový strach zabránil v tom, abychom tu byli pro své blízké? Nevyčítejme si tyto strachy. Někdy jsou to jen obranné mechanismy z dob, kdy jsme sami potřebovali pomoci nebo kdy jsme měli strach jako malé děti a nevěděli jsme, co máme v určité situaci dělat a jak se zachovat. To všechno mohou být příčiny našich strachů v dospělosti. Nevyčítejme si je, ale pokusme se sebrat odvahu a překročit ten starý strach a najděme odvahu zjistit, co je za ním, zjistit, co přehlížíme nebo co se můžeme dozvědět o svých nejbližších. Riskněme to, že uvidíme pravdu v její čisté podobě. Potom teprve můžeme vyhodnotit, co se stalo a nějak se k tomu postavit čelem. A možná o sobě můžeme i mnohé zjistit. Kdy jste naposled překonali svůj strach? Čemu jste museli čelit? A co jste o sobě díky tomu zjistili?