CESTA JE CÍL

Cesta je cíl. Kolikrát jste už slyšeli tuto větu. Ale skutečně v to věříte? Skutečně to žijete? Že právě cesta je vaším cílem? Že cíl samotný není tolik důležitý? Je to pouze jistá forma záměru a zacílení, abychom věděli a naše vědomí také, kam směřujeme nebo kam směřovat chceme. Když plujeme životem bez jasného cíle před sebou, můžeme se mnohokrát ztratit. Když ale víme, jaký cíl sledujeme, bude pro nás snazší za ním jít a překonávat překážky. Obvykle právě samotná cesta je tím nejzajímavějším na cíli samotném. Užívejme si tedy těch chvil, kdy k cíli směřujeme, dávejme jim dostatek energie a pozornosti. Až bude po všem a cíle dosáhneme, zůstanou nám právě ty vzpomínky, které nám připomenou, jaké cesty k našemu cíli vedli. Tyto cesty tvoří naše vzpomínky na to, jak jsme sílili, překonávali sami sebe, moudřeli a učili se. Když se chystáte na výstup na vysokou horu, nejspíš právě zdolání hory je vaším cílem. Na co ale potom vzpomínáte? Na to, jak jste horu zdolali? Nebo na ty přípravy, někdy i zmařené plány, na společnost lidí, se kterými jste se na ni vydali, kolik vás to stálo sil a potom možná i na ten výhled, který jste si chvíli užili...bylo ale zdolání hory to, na co vzpomínáte nejčastěji? Cesta je cíl. Cesta je to, co si uchováváme v naší paměti. Cesta je to, co nám pomáhá růst.