AFIRMACE

Proč jen pozitivní afirmace nefungují? Móda pozitivního myšlení nás nabádá, abychom byli neustále pozitivní, mysleli pozitivně, přáli si pozitivně a nafilmovali jen samé pozitivní věci. Proč ale jen toto konání nestačí? Představte si to jako úklid. Naházíte věci bez ladu a skladu, neposkládané a neupravené do šuplíků, skříní, dáte do nich neumyté boty, špinavé prádlo, hračky, nářadí.... Vše se zdá být na první pohled v pořádku a hezky uklizeno. Skříně a šuplíky jsou zavřené, nikde nic nepřekáží, ani netrčí ven. Vy ale o tom nepořádku uvnitř víte. Nedej bože, když někdo cizí náhodou otevře skříňku nebo šuplík a váš nepořádek se na něj vyvalí ven?
Přesně tak to funguje i s afirmacemi. Vy si je říkáte, dělá vám to dobře, představujete si samé pozitivní věci. Ale "nepořádek", který je vevnitř tam pořád je. Nikdo ho neuklidil. Jen se ho snaží zavřít do hezkých a upravených skříní. To, co naopak funguje, když svým stínům a trápením nebo problémům dáte pozornost. Když se na ně podíváte a uznáte je. Uznáte, že i toto je aktuálně vaší součástí, ale rádi byste to změnili. Když se podíváte i na svůj smutek, svou bezmoc nebo bezradnost, když uznáte, co vás trápí nebo štve a neděláte, že to neexistuje. Afirmace totiž v této chvíli funguje pouze jako sos pomoc. Právě v této chvíli na chvíli zastaví tok negativních myšlenek, ale nevyléčí je a nedá jim prostor, aby se proměnily na něco nového. Až pozornost a uznání starého, může přinést i nový pohled, nové myšlenky a emoce. A teprve v této chvíli mohou pomoci i afirmace. Jaké máte zkušenosti vy?