1. ADVENT

První adventní neděle mě zastihla v posteli s chorobou. Není to zrovna příjemný předvánoční start, ale jako by mě to připravovalo na dny příští.
Adventní čas je pro mne totiž vždy hlavně o rozjímání, usebrání se a o hlubokém ponořením se do sebe, o návratu k sobě samé. Přestože všude kolem mě jiskří večírky, je doslova slyšet bujaré veselí předvánočních oslav a uzavírání pracovního roku, táhne mě to k bilancování, k duchovnímu rozměru a k hodnocení toho, co má duše naplnila a co případně ještě potřebuje dokončit. Vlastně tedy i já mívám v tomto období nejvíc práce. Jde ale spíše o práci na sobě. Mám pocit, že potřebuji vymést všechny zbylé pavučiny v duši, zamést si před vlastním prahem a vyleštit svá okna do duše, aby se do ní dalo nahlížet bez překážek. Chci být zkrátka připravená a v jisté čistotě. V tomto období bývám ještě raději o samotě a v přírodě, která je v tomto období také klidná a ztišená. I já v sobě zažívám ještě větší klid a ticho, které je někdy až hmatatelné. Když se podívám do sebe, vidím, bílou rozlehlou pláň zasypanou sněhem. Všude ticho a klid. Ten vnitřní obraz mám ráda. Možná právě ta choroba mě letos připravila mnohem lépe na to, abych se zklidnila a mohla pobývat sama se sebou v tichosti. Přebírám jednu myšlenku po druhé, skutek po skutku, příběh po příběhu. Leštím je a očišťuji, ukládám na nové místo a dělám prostor věcem novým…To je pro mne advent. Uklidit si. Nejen ve své domácnosti, ale hlavně v sobě. Odstranit poslední nepotřebné harampádí, vymést všechny rohy, pečlivě vše umýt a vybílit. Tím je pro mne i první adventní neděle, kterou započne speciální advent končící na Štědrý den. Cítím z něj silnou transformační energii, která přetvoří a dokončí to, co bude ještě třeba v tomto roce, abychom mohli příští rok tvořit novou budoucnost. A tak vám přeju, ať si adventní čas užijete v radosti, harmonii a v energii dokončování, třídění a úklidu v duši.